Liseyin příběh / Lisey's Story (2006)

Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu?
Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije.
Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný.

Lisey čtu právě teď. Četl jsem o ním mnoho recenzí, ale nakonec jsem si ji přeci jen pujčil v knihovně i přes všechny negace. A řeknu vám...neváhejte a čtěte. Možná je to z počátku nuda, ale mně se nezdá. Když přijdu ze školy, jsem celý zrychlený a už se těším až večer zalehnu nebo zasednu a začtu se. Kniha se čte pomalu, ale tím je báječná. Jsem rád, že King je ještě pořád king! Jen lituju, že jsem si knihu nekoupil, protože teď musím čekat až budu mít nějaké peníze, abych si ji mohl koupit.

Lisey jsem zrovna včera dočetla. Pro mě tahle knížka společně s Pytlem kostí je taková Daniela Steelová po Kingovsku, což nemyslím hanlivě, naopak, emoce zabalené do podoby tajemna, je skvělá kombinace.
Ačkoliv rozjezd je tradičně kingovský, po pár stránkách je člověk v tom a touží co nejrychleji odhalit tajemství za purpurovou oponou :-)

Knihu jsem dostal k Vanocum, kvuli nedostatku casu jsem ji rozectl teprve vcera, zatim je to takove nemastne neslane, tak uvidime.
Jeste mala poznamka...trochu me to pripomina Pytel kosti akorat s vymenou hlavnich postav...

Já teď právě tuhle knížku teké začínám číst tak zatím nemůžu hodnotit, začátek je celkem dobrý ale už jsem zvědavá jak se to zozjede.

Děj:
Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi. Ten zemřel a Lisey se po dvou letech rozhodne vyklidit jeho pracovnu. Fanatici však chtějí znát dosud nepoznaná díla a jeden z nich, Dooley, jí začne vyhrožovat. Tvrdí, že má všechna dosud nevydaná díla předat doktorovi. Ten na něj však nemá kontakt a tak se musí Lisey s násilníkem vypořádat sama. Musí se vrátit ve vzpomínkách k těm nejbolestivějším věcem, které se Scottem prožila.

Rozbor autorova stylu:
Na tuto knihu jsem četl hodně špatných kritik a komentářů. Většina z nich byla o jednom a tom samém: „King už není, co býval.“ S tím však nesouhlasím. Kdo z tzv. „kingovců“ četl knihu O psaní, ví, že po těžké nehodě bylo pro pana Kinga těžké vrátit se zpět ke psaní, ale přesto to dokázal. A proto si myslím, že by se mu nemělo zazlívat, že již nepíše horory plné krve a násilí. Měli by být rádi, že ještě pořád píše a je na žebříčku nejplodnějších romanopisců současnosti. Ještě krátce k dílu: Slovo „zasejřený“, které má v tomto díle nahrazovat vulgárnější termín, se v knize vyskytuje skutečně často, ale po pár stranách splyne s textem a stane se součástí jazyka, jakým spolu Scott a Lisey mluvili.

Vlastní hodnocení: [/b]
Od tohoto románu jsem čekal skutečně málo a proto jsem byl mile překvapen, když mě zcela pohltil. Už nikdy nedám tolik na negace a pozitiva, kterých je internet plný. Každý má holt jiný názor a ne každý dokáže ocenit dobré dílo. Mě připadal Lisey a její příběh jako báječný román. King se v něm neustále vrací v čase, aby zjistil pravdu a psychika postav je zde rozvedena daleko hlouběji než u jeho předchozích děl. Nejspíš jsem jedním z mála, kteří si tuto knihu zamilovali a nechtěli ji opustit a jsem hrdý za to, že se řádím právě do této škatulky.

sice jsem tuhle knížku začala číst (jak jsem psala nahoře) ale nedočetl. to se mi ještě u žádné kingovky nestalo, že bych ji vrátila do knihovny bez přečtení. četla jsem na ní docela dost stížností. no každopádně se k ní určitě někdy vrátím abych to sama taky posoudila

Slabší kingovka. Ze začátku nic moc, a slovo zasejřit jsem začala nenávidět a být na něj alergická. Naštěstí se pak pro mě kniha rozjela a já začala být zvědavá jak to dopadne, a ke konci byla zasejřeně dobrá

S1M0NE napsal:

sice jsem tuhle knížku začala číst (jak jsem psala nahoře) ale nedočetl. to se mi ještě u žádné kingovky nestalo, že bych ji vrátila do knihovny bez přečtení. četla jsem na ní docela dost stížností. no každopádně se k ní určitě někdy vrátím abych to sama taky posoudila

Určitě zkus znova, je "taková divná" ale rozhodně velice zajímavá a klasický pozvolný začátek vynahradí druhá polovina.

Takže knihu som prečítal tak pred 2 týždňami, tak ju mám ešte čerstvo v hlave. Chcem upozorniť, že táto kniha nieje na nejaké zastávkové a vlakové čítanie. Táto kniha si žiada lahnúť na gauč a nerušene čítať a všetko si v mysli prehrávať. Zo začiatku je to naozaj veľmi pomalá kniha v ktorej sa popisuje život Lisey ako varí hamburgery, spomína na scota, na sestru...všetko tu je naozaj detailne popísané. Takto to ide ale 250 strán a potom to začne naberať na obrátkach. Pre mňa najlepšie pasáže sú zo Scotovho detstva, ako z bratom museli čeliť svojmu otcovi- naozaj zaujímavé čítanie v ktorom sa opäť nachádza kingovo majstrovstvo- sú to také hodne drsné a hororové pasaže. V knihe vystupuje popri Lisey aj jej manžel, takže treba si dávať bacha čo hovorí Lisey a čo vnútorným hlasom Scot. Od tej druhej polovice má kniha naozaj obrovskú gradáciu a tých posledných pár strán pred koncom, kde Lisey číta dopisy-zápisky od Scota je fakt pecka. Inak veľmi by som neodporúčal túto knihu čitateľom, ktorí s Kingom len začínaju, lebo by sa mohlo stať, že sa v nej stratia. Za mňa 70/100.

TAK TROCHU AUTOR VYKRÁDÁ SÁM SEBE A SVOJE DÍLA,PŘI ČTENÍ SI ŘEKNETE SAKRA,TOHLE UŽ JSEM NĚKDE ČETL..ALE JINAK MOC HEZKY NAPSANÁ,KING PROSTĚ DO STARÉHO ŽELEZA NEPATŘÍ A PASÁŽE ZE sCOTTOVA DĚTSTVÍ PATŘÍ K TOMU NEJLEPŠÍMU V KNIZE