Stephen King - fenomén moderního hororu

Člověkem, který se v posledním čtvrtstoletí nejvíce zasloužil o rozkvět hororu není pochopitelně nikdo jiný, než americký spisovatel Stephen King. Právě on je nejprodávanějším spisovatelem ve své kategorii "hrůzy s knížkou pod peřin

Čtete někdy? Asi ano, když teď čtete tohle, pravda. Začal jsem stejně inteligentní otázkou, jako je otázka položená nebožtíkovi "a netlačí vás to?". Jenže jsou situace, kdy i na takovou otázku pošeptanou do rakve se lze nadíti odpovědi. Ptáte se kde? No přece v hororech.

Počátek moderního hororu se dle oblíbeného klišé datuje díky Frankensteinovi spisovatelky Mary Shelley někam kolem roku 1816, i když i ona sama přiznávala, že se nechala inspirovat ke vzniku svého umělého člověka jiným, ještě starším monstrem, a to Golemem. Ať to bylo, jak bylo, díky Mary Shelley, díky povídkám Edgara Alana Poea nebo Drakulovi Brama Stokera se horor od té doby dostal o notný kus dále a stal se svébytným proudem moderní literatury. Jistěže ne hlavním, stále byl spíše na okraji, ale rozhodně nijak nestrádal.

Člověkem, který se v posledním čtvrtstoletí nejvíce zasloužil o rozkvět tohoto druhu literatury není pochopitelně nikdo jiný, než americký spisovatel Stephen King. Právě on je nejprodávanějším spisovatelem ve své kategorii "hrůzy s knížkou pod peřinou" a pokud lze věřit recenzím skutečných odborníků, pak je nejprodávanějším autorem vůbec, přinejmenším ve Spojených státech. To ale pro začátek stačí, dalšími superlativy vás už nudit nebudu (až na konci), ani strašit vás nechci a zavalovat daty z mistrova života vás také nehodlám. Chci se vlastně jen pokochat mistrovou invencí a spolu s vámi se podívat na některé hlavní postavy jeho románů a to pěkně podle kategorií "Dobra" a "Zla". Asi bych měl ještě spolu s naší, vaší a jeho televizí varovat (promiň Vláďo), že následující řádky rozhodně nejsou určeny dětem, ty totiž mají své pohádky s jejich jemnou poetikou sekání hlav (nejen draků), vypichování očí (Jezinky), kanibalismu (Ježibaba), trávení jedem (Sněhurka), topení neviňátek (Plaváček) a dobrých konců (vždy). No ano, v hororech se potkáte se stejnými základními hrůznými prvky, ovšem na rozdíl od pohádek se na konci nedočkáte použití živé vody, takže část kladných hrdinů - někdy všichni - zůstane v pravém hororu nadobro zcepenělá.

Pojďme se tedy nejdříve k mistrovi poučit, jak může vypadat takový záporný hrdina jeho knížek, tedy kdo hraje za Zlouny:

Posedlý stroj

Posedne-li zlý duch stroj, je v hororu vše připraveno pro krvavou lázeň. Řídí-li zlý duch automobil, asi tušíte, že auto nebude stavět na červenou, jezdit v obci padesátkou a nebude se vyhýbat parkovaní na místě pro invalidy. I když to poslední by "Christina" (hrdina-auto) asi mohla, tedy parkovat na místě pro invalidy, protože kdo na to má větší právo, než auto s mrtvým dědkem za volantem? Ale stejně... i tak by Christina s jejím úžasným tachometrem a objevením dalšího významu slova autoservis "stála za hřích". Jen se nějak zbavit toho divného řidiče!

Posedlým strojem může být u Kinga ovšem klidně i něco tak nudného jako je mandl. Pro upřesnění, to je takový stroj, který za pomoci páry a tlaku pěkně žehlí a rovná, tedy mandluje čisté voňavé prádlo. Co si ale myslíte, že mandluje takový mandl, v němž se usídlil krvelačný démon? Ano, čistá bílá a ještě bělejší prostěradla jej rozhodně neuspokojují, takže je bude s pomocí mandlování obsluhy (doslova) barvit na krvavě rudá. A protože mu časem obsluha dojde - kdo by s ním také chtěl spolupracovat, podáte mu prst a on chce celou ruku - tak se mandl vydá do ulic. Takto napsáno to je nesmysl, ale zkuste si přečíst Kingovu povídku, třeba sami, v prádelně...

Oživlí mrtví - stará dobrá klasika

Je to zvláštní, zatímco většina náboženství svým věřícím přináší naději na zmrtvýchvstání, převtělení či věčný posmrtný život, autoři hororů včetně Stephena Kinga tuto radostnou vizi naprosto ignorují. V jejich interpretaci pak takovéto zmrtvýchvstání není nikdy romantickou selankou s kroužícími anděly, ale ponurou záležitostí s vůní tlejícího listí, kypré hřbitovní půdy a tušením neblahých událostí, jež dostanou spád ve chvíli, kdy se ze "Hřbitova zvířátek" (Pet semetary) vrátí domů první "oživlý mrtvý". Jediné, co krouží kolem, jsou pak nikoli andělé, ale velké bzučící mouchy. Masařky.

Duch či duchové

Rodinka bydlící v hotelu v romantické zasněžené krajině, vánoce jsou za dveřmi, prostě idylka. Ale pozor, jsou tam sami, kluk má podivné varovné vize a hotel není jen tak obyčejný. Hotel je totiž starý, nasáklý vražednými událostmi a zlými myšlenkami dávno mrtvých lidí, jenž v něm pobývali a někteří z nich v něm byli dokonce i zavražděni. A teď nechtějí jen tak odejít a ten malý kluk, ten Danny, je tak moooc přitahuje... Tak tohle je základní schéma románu "Osvícení" (i filmu "Shining" s Jackem Nicholsonem v hlavní roli). Četba na dobrou noc během zimní dovolené v horském hotýlku jako dělaná.

A co člověk?

I člověk sám může být zlem. Například pokud má nadpřirozené schopnosti, jež nedokáže zcela kontrolovat a pokud je navíc nesnesitelně šikanován okolím. Pak se Carrie (hlavní roli ve stejnojmenném filmu hrála Sissy Spacek) neudrží a rozpoutá se peklo. I když je nutno podotknout, že tahle hrdinka není zcela záporná, při čtení knížky se čtenář občas neubrání pocitu, že si to oběti tak trochu zasloužily. Na druhou stranu, kdybychom každého, kdo nás urazí, trestali tak ohnivě jako Carrie, asi by na místě nespokojených čtenářů, co mě teď proklínají za povrchnost, seděli pečení krocani. Hudry, hudry.

Pes, přítel člověka

A co takhle pes, přinášející pomoc poutníkům mrznoucím v závějích? Ano, i ze svatého bernardýna (Saint Bernard) jménem "Cujo" udělal King vraždící monstrum. Původně přítulný hafan vrazí za králíkem do nory a je infikován bůhví čím (King to ví pochopitelně také). Je to vzteklina, není to vzteklina? To je jedno, ale rozhodně "tečou" nejen sliny bernardýna, ale i krev obětí a nervy čtenářů.

Mimozemská inteligence

V horrorech nepotkáte žádného hodného ET ani TýTý a váš kontakt nebude sametově hebký. Bude to sice něco cizího, mimozemského, ale tady podobnost setkání třetího druhu končí. U Kinga potkáte něco, co bydlí pod městem Derry. Tam ve svém doupěti nemůže bydlet nic jiného než "TO", ztělesněné spalující zlo, jež na sebe vezme přesně tu podobu, která vás nejvíce vyděsí. TO se "specializuje" na malé děti, je nesmrtelné (alespoň si to o sobě myslí), není z našeho světa, je odněkud mimo náš prostor, mimo náš vesmír. Je děsivě inteligentní, má hlad a jde ven, jde se najíst. Hádejte, v co se pro vás promění, hádejte, co bude jíst.

A kdo hraje za Dobro?

Vždy lidé, vždy jen oni se svými schopnostmi čelit nepříteli, monstróznímu ohavnému zlu, jehož cílem je zlikvidovat našeho neohroženého hrdinu nejen fyzicky, ale nejlépe i pozřít jeho duši. Ale zde pozor! Možná, možná ten náš hrdina není sám, možná ho Někdo chrání, přinejmenším v Kingových knihách. Ten Někdo je většinou kdesi vpovzdálí, děj sleduje jen jako nezúčastněný divák a objevuje se vlastně jen v náznacích víry, intuice či náhody přející hlavnímu hrdinovi. Ve chvíli, kdy přijde zlomový okamžik, kdy hrdina téměř prohrává nerovný zápas se zlem, nechá Jej Stephen King vstoupit do hry. A přestože On nemá nikdy přesné obrysy, jeho vůle a síla je pro rozhodující finální zápas se zlem tou "kapkou", která převáží a umožní hrdinovi zvítězit. Sice se ztrátami, ale zvítězit. Možná právě tohle je důvod, proč jsou Kingovy knížky asi tím čím jsou, tedy nejčtenějšími knihami žánru. Jsou v nich jak nadpřirozené Zlo - do detailu a s obrovskou invencí vykreslené - tak i nadpřirozené síly Dobra, více skryté, ale spravedlivé, připravené pomoci. Takže jsme vlastně zase u pohádky. A pohádka, ta má mít dobrý konec.

Zvolíte-li Stephena Kinga a jeho knížky, rádi budete kvůli čtení trpět nespavostí nebo se naopak v beznaději zmítat v jakési mrtvé zóně pavučiny snů, jeho knihy se pro vás stanou zcela nezbytnými věcmi, díky Kingovi pohlédnete skrytým oknem do skryté zahrady, možná odhalíte sami v sobě tu temnou půli vašeho já, kterou zatím neznáte. Kingovy knihy jsou svědectvím naší doby nahlíženým z výšin temné věže, které vám přináší osvícený geniální vypravěč.

Divný článek, podivný závěr, inu, je to horor...

zdroj