"Když Stephen King ještě psal na stroji" aneb recenze na blaze

Únos dítěte je bezesporu jedním z nejodpornějších zločinů. Ale únosce sotva půlročního dědice milionářského rodu Clayton Blaisdell, přezdívaný Blaze, v nás kupodivu neprobudí jen odpor.

Nepříliš důvtipný, zbrklý zkrachovanec, byl vychováván prostřednictvím všemožných krutostí a zlomyslností světa. Silou i slabostí připomíná Lennieho Smalla ze Steinbeckovy novely O myších a lidech.

Umí jednou ranou zabít útočícího psa, ale také dokáže politovat ptáčka osaměle sedícího na telefonním drátu. Nepřekvapí nás, že jeho oblíbenou literární postavou je Oliver Twist – má v sobě totiž něco z těch hrdinů Dickensových románů, kteří jsou stejně tak pachateli jako oběťmi. Neměl však nikdy to štěstí, že by potkal soucitné lidi. Únos, který odněkud ze záhrobí (pokud to není jen Blazeova představa) řídí jeho někdejší parťák a guru, světem protřelý George, se mu ovšem nutně vymkne z rukou. Policie téměř ihned připadne na jeho stopu. Kam se má podít i s tím dítětem? Zvlášť, když se k lesům státu Maine, v nichž našel skrýš, blíží sněhová bouře...

Napínavý naturalistický příběh se dobře čte. Stephen King ho napsal ve svých nejlepších letech, někdy kolem roku 1973. Chystal se ho vydat pod jménem Richard Bachman: pro tento svůj oblíbený pseudonym, tuto „temnou polovinu“ sebe sama, stvořil dokonce celý krycí životopis.

Nakonec ovšem Blaze, psaný ještě na starém přenosném stroji značky Olivetti, skončil ve tmě kartonové krabice.

Autor ho odtamtud vylovil až po dlouhých třiceti letech. Ke čtenářům ho ovšem propustil teprve po důkladném přepracování, či chcete-li vzkříšení.

zdroj